Náš příběh

Bylo nebylo…

…jednoho dne se v chudé rodině někde v Praze narodil klučík.

Už odmalička vařil a šel za svými sny. Po učňáku, škole života, se rozhodl něco změnit. Koupil letenku, zabalil si svých pět švestek, jeden nůž, KáPéZetku a odletěl za divokou louži… a tady začíná příběh našeho Burgerfest Kinga 🙂

První džob jsem našel v závodní kuchyni, což je super škola pro člověka, který se chce naučit vařit po česku. Pak přišla štace v Kongresovém centru na Vyšehradě. Tenkrát to byla velká zkušenost!

Během devadesátých let jsem prošel řadou dalších podniků v centru Prahy, až jsem rozhodl vydat se s přítelkyní v roce 1999 do USA na dovolenou. Zakotvili jsem v Atlantě, Georgia na východě Severní Ameriky.

Z domova jsem znal různý druhy surovin, ale zorientovat se v tamní nabídce bylo těžší. Žijou tam Mexičani, Indové, Rusové, Poláci, Češi, Asiati, bílý, černý, rudý prostě vše co chceš. Je to jinej level. Vlítneš na nákup do Farmers marketu a jsi úplně mimo z toho, jaký suroviny tam prodávaj. Je to krutopřísný a boží, prostě jinej svět. Ohromná pestrost surovin a chvilku trvá, než se s tím srovnáš.

Všichni přijeli do zlatý Ameriky nadělat bankovky, aby se do svý země mohli vrátit nejvíc bohatý. Většina z nich maká od rána do večera a od nevidím do nevidím. Prostě chceš prachy, tak makej a nediskutuj. Jinej kraj, jinej mrav. Nevymejšlíš vymyšlený, nediskutuješ se šéfem ani s uklízečkou… prostě si vážíš svý práce, protože když ji nemáš, maminka ani tatínek ti nepomůžou. Máš dvě tři zaměstnání abys uživil rodinu a něco našetřil. Můj záměr byl původně stejnej, ale všechny prachy co jsem vydělal jsem pustil do tmy. Prostě jsem žil, jezdil po státech a poznával různý kuchyně.

Pořád jsem ale koketoval s myšlenkou, že by bylo pěkný pracovat v Čechách, ale za americký bankovky. Po devíti letech pracovní dovolený ve státech jsem se vrátil do Čech úplně holej jak právě narozený mimino, ale plnej zážitků a chytrej jak rádio.

Ozvala se mi firma, která hledala někoho, kdo ví něco o vaření a dokáže makat, blbě nekecat a ještě mluvit anglicky. Postupně jsme rozjeli dvě restaurace v pražském Palladiu, ale po čtyřech měsících už jsem pro ně byl moc drahej. Pak přišel ten Dream job, když jsem dostal nabídku Executiv šéfa v pražským Hard Rock Cafe. Vydržel jsem v korporátu rok a půl a pak tu skvěle placenou práci opustil. Byla to velká zkušenost, ale chtěl jsem makat sám na sebe.

Tak jsem si řekl: „Dělej, co umíš!“ a otevřel si vlastní podnik. A zrodil se Bejzment…

S kámošema jsme se domluvili, že si otevřeme vlastní restauraci. Našli jsme prostory na Břevnově, ale největší rozhodování bylo – jakou kuchyni? Pak jsem řekl: „Co váháš, žil jsi v Americe, naučil ses burgery a jejich kuchyni tak dělej, co umíš.“ Takže jsem vsadil všechno na jednu kartu.

Nejsou to ale jen skvělý hamburgery, který mě proslavily, ale hlavně jsem zakladatel největší masožroutský akce ve střední Evropě a celý mléčný dráze – Burgerfest:

A dál už to znáte… stal jsem se slavnej a jestli jsem neumřel, žiju dodnes.

Zed