Pánvička Zlatokopka aneb jak to vlastně začalo…
V zimě roku 2011 jsme s pár klukama dali mozky dohromady a řekli si, že si otevřeme restauraci. Hledali jsme prostory někde na frekventovaným místě, za solidní peníze a hlavně bez odskoku (odstupného). Celkem to byla fuška něco pořádnýho najít, ale povedlo se. Narazili jsme na skvělý místo kousek od Pražkýho hradu na Břevnově. Super místo jsem si říkal. Tady ty turisti budou proudit jak šílený, aby viděli ty nádherný památky a všichni musejí jít kolem nás.
Několikrát jsme se byli podívat na to, jak to v tý restauraci žije. Šlo se tam po schodech dolů, takže už při téhle návštěvě jsem přemejšlel jak se to bude jmenovat. V hlavě už mi šrotoval ten anglickej název pro suterén – Bejzment.
Přes den kšeft v nic moc, ale večer to byl hukot. Pán, kterej tu knajpu provozoval byl tak trochu loupežník a pasák v jedný osobě. Neuměl vařit, ale uměl zařídit, aby mu tam večer tancovaly holky u tyče. Kuchyň byla skvělá, velká no prostě paráda. Plac byl dobrej, jednoduchej bar, podium na tanečky a uprostřed tyč pro kroucení se holek. No a vedle podia byla taková malá místnost..šmajchl kabinet nebo co.
Černá zástěna, dřevěná sedačka s vypelichanejma polštářema a v rohu týhle divný místnosti vykuchaný starý rádio a v tom fajn reprák.
No, představoval jsem si svojí první podnikatelskou investici trochu jinak, ale budiž :). Slovo dalo slovo, obtloustlý pan restauratér mi přenechal restauraci se zařízením, telefoníma číslama, webem a holkama. Takže jsem si říkal jakej jsme udělal fajn obchod.
30. dubna jsme pompézně otevřeli!
Mám hospodu, holky prostě zlatej důl. Jen malý úpravy a frčíme. Představa dobrá, ale skutečnost úplně jiná.
Holky byly zlatej důl, ale když jsem je večer teda nad ránem měl vyplatit tak jsem ronil slzu. Nezbylo mi ani na chleba, a to holky chtěly každej den jíst. Divný.
Co s tím udělat. Holky nefrčely, teda frčely, ale nabyl kdo by je platil ,takže jsem musel přijít s něčím jiným než s krasanama kroutícíma se u tyče. Začal jsem zlehka upravovat prostor a přemýšlel o tom co vlastně budu vařit. Českou kuchyni dělá na Břevnově skoro každej a ještě k tomu blbě.
Tak jsem si řekl, že teda zkusím tu americkou kuchyň. Nápad byl, menu jsem taky nějak splácal a dal jsem se do velkýho podnikání v restauračním světě. Kuchyň byla jak stvořená na moje koncerty za sporákem a s pánvičkou v ruce. Prostě jsem se vrhnul na vaření a spustil tu úžasnou symfonii.
Holky ještě pár večerů chodily než jsem jim oznámil, že je mám rád a chci je dál živit. Koukat se na to jak se ladně kroutí u tyče jako by je pokousal blázen, ale že musím taky z něčeho žít, že raději ty peníze který chtěj za tu svoji mega dance show utratím svý tvrdě vydřený 4 stovky za grilovací pánev v tom švédským superstoru.
No a tak vzniknul můj první burger na mojí milovaný pánvičce Zlatokopce.
Čekuj můj instáč https://www.instagram.com/zedstrizek/
